RECENZE: Rohy

Zdroj

Autor: Joe Hill
Název v originále: Horns
Vydalo: Beta-Dobrovský (2010)
Žánr: Thriller, Horor
Počet stran: 304

Kdysi si slušňák Iggy užíval bezstarostný život. Narodil se jako druhý syn známého hudebníka a mladší bratr hvězdy televizních nočních hudebních pořadů. Měl zázemí, bohatství a pevné místo ve společnosti. Měl všechno a ještě něco navíc - Merrin a lásku založenou na stejných snech, společných prožitcích a svatojánské magii letních nocí.
Merrinina smrt to však všechno změnila; za nevysvětlitelných okolností byla v ruinách staré slévárny znásilněna a zavražděna. Ig byl jediným podezřelým, nikdy však nebyl obviněn. Nebyl však ani očištěn a veřejnost ve městě má jasno: Ig je vinen, protože jeho bohatí rodiče zatahali za nitky a postarali se, aby vyšetřování skončilo. Je jedno, co Ig řekne nebo udělá. Zdá se, že ho všichni opustili, včetně Boha. Všichni kromě ďábla...
V kocovině, do které se probudil po prvním výročí té strašné události, si Ig nejdřív myslel, že rohy objevivší se na jeho hlavě jsou halucinace, produkt mysli poškozené vztekem a žalem. Celý uplynulý rok strávil ve svém soukromém očistci, bylo by celkem přirozené, kdyby se z toho zbláznil. Brzy se však přesvědčí, že na rozích není nic iluzorního a že jsou až moc skutečné.
K novému hrozivému vzhledem Ig ovšem získal i hrozivou moc - nadpřirozené schopnosti, s jejichž pomocí hodlá vypátrat zrůdu, která zabila Merrin a zničila mu život. Být hodný a modlit se mu nijak nepomohlo. Je čas na menší pomstu...Je čas, aby ďábel obešel své dlužníky... (Zdroj)

*****

Tuhle knížku jsem vzala do ruky poprvé ve druháku na střední. Koupila jsem si ji za směšných 60 korun spolu k To od Stephena Kinga (který je otcem Joeho a musí na něj být pyšný). Říkám směšných 60 korun, protože tahle knížka je poklad. Rozhodně by měla stát více. Tenkrát jsem si ji ani nechtěla koupit. Byla jsem v knihkupectví a vymýšlela, kterou knihu si koupím pro začátek - zrovna jsem začínala se čtením hororů -, když ke mně přistoupil prodavač a zeptal se mě, jestli nechci i Rohy. Měla jsem v ruce vybrané již To, a on mi řekl, že Rohy napsal syn Stephena Kinga, a že si myslí, že se mi knížka bude líbit. A nemýlil se.

Iggy Perrish byl kluk co se brzy zamiloval. Zamiloval se do dívky, kterou potkal v kostele a která mu při bohoslužbě svítila do očí zlatým křížkem, který se jí houpal kolem krku. S tou dívkou, která se mu později představila jako Merrin, byl několik let. Miloval ji a ona milovala jeho, a když měl odletět pracovat na rok do Anglie, někdo ji zavraždil. A jelikož poslední, kdo s ní ten večer byl spatřen, byl Ig, stal se hlavním podezřelým. On to ale neudělal.

Ráno, den po ročním "výročí" vraždy lásky svého života, se Iggy probudí s kocovinou a na hlavě má rohy. Zprvu jsou malé, ale to, co dělají s těmi, co na ně pohlédnou, je něco velkého. To, co s lidmi dělají, Iggovi ubližuje a zraňuje ještě více. Copak si toho za uplynulý rok neužil už dost? Díky moci, kterou mu ale rohy propůjčují, má ale šanci zjistit pravdu o tom, kdo Merrin zavraždil a proč. Co se dozví, je nepřijatelné a tak zvrácené, že se mu z toho dělá zle. A když už zřejmě stejně přijde do pekla, pomstí se za Merrin, o kterou ho připravili!

Joe Hill (vlastním jménem Joseph Hillstrom King) je americkým spisovatelem a synem Stephena Kinga. Dlouho psal právě pod svým pseudonymem a to, že jde o něj odhalil veřejnosti až když dosáhl úspěchu bez toho, aby mu dopomohla sláva jeho otce. Spíše než romány (napsal 4) píše povídky, které vycházejí ve sbírkách a jsou hodně populární, má na svědomí také komiksy . Za svou práci získal několik ocenění. Román Rohy byl v roce 2013 zfilmován.

Zdroj

Tahle knížka je mazec. Totální pecka. Když jsem ji četla prvně, byla jsem z ní na rozpacích. Byla to moje první hororová knížka, i když bych ji spíš zařadila mezi thrillery, a já nevěděla, co čekat. Příběh mě ale spolkl. Byla jsem nadšená! Mělo to spád, zápletka byla skvělá, promyšlená, Iggy byl postava, kterou bych si nikdy nedokázala vymyslet. A konec byl strhující. Tento rok jsem si ji přečetla znovu a zjistila jsem, že si toho moc nepamatuju - což není vůbec špatná věc - a že mi spousta věcí došla až po druhém přečtení. Nebudu lhát, poplakala jsem si, několikrát vyprskla smíchy, a dočetla ji s klidem v duši. Skvělá kniha.

⭐⭐⭐⭐⭐