Název v originále: Henkivartija (2009)
Série: 1. díl
Vydalo: Argo (2014)
Žánr: Thrillery
Počet stran: 292
Bodyguardka Hilja Ilveskerová se svému řemeslu naučila v New Yorku a pracuje pro finskou podnikatelku, která podniká v ruských realitách. Ženy se ale těžko snášejí, Hilja po jedné hádce odmítne pro podnikatelku dál pracovat. Poté ji někdo omámí drogami, a když se Hilja probudí, zjistí, že její bývalá klientka je po smrti. Vina padá na její hlavu a jí nezbývá, než dokázat svou nevinu. A tak pátrá po vrahovi na vlastní pěst, zatímco ji pronásleduje policie a evidentně i někdo, kdo od policie není. (Zdroj)
*****
Hilja Ilveskerová je bodyguardkou z Finska.
Několik let pracovala u podnikatelky Anity Nuutinenové, se kterou byla na nákupu v Moskvě, když u ní dala výpověď. A proč? Kvůli rysímu kožichu. Ještě ten večer je Anita zavražděna a obviněn je opilý bezdomovec, který posléze zemřel. Hilja by tomuto závěru ráda věřila, ale fakt, že si z předešlého večera nic nepamatuje, ji značně znervózňuje. Byla by schopna Anitu zabít? A jestli ne ona, tak kdo ji zabil? Povídačce o bezdomovci ani za mák nevěřila a stejně tak ani vrchní inspektor Laitio, který je jí na stopě.
Hilja se vrací do Finska rozhodnutá, že přijde na to, kdo zavraždil její bývalou zaměstnavatelku, která obchodovala s realitami. Dostává práci u poslankyně Heleny Lehmusvuové, kterou se rozhodne ochraňovat za každou cenu, jen aby nepřišla o život další z jejích zaměstnavatelek. Do cesty se jí ale dostane David Stahl, kterého si pamatovala ještě z dob, kdy pracovala u Anity a kdy on pracoval u jejího ex Paskeviče, který byl na jejím seznamu podezřelých na prvním místě. Jak moc se věci zamotají, když začne k Davidovi něco cítit? A je doopravdy tím, za koho se vydává? Proč byla Hilje tolik proti mysli koupě rysího kožichu? A kdo tedy může za vraždu Anity Nuutinenové?
Tuto knihu jsem si koupila už před dvěma roky, ale nedostala jsem se k ní. Až nyní. A musím říct, že mě hned na začátku pohltila. Hilja je hrdinka, která je spíše mužem, než ženou, ale přesto má své kouzlo. Ostatně posuďte sami. Její životní příběh mě zaujal a ona sama je zajímavou a doopravdy neobyčejnou ženou, která by se ve světě rozhodně neztratila. Něčím mi připomínala Lisbeth Salanderovou, asi proto se mi její postava tak zalíbila. Navíc je i pokračování. A knihu rozhodně všem doporučuji.
O autorce Leeně Lehtolainen jsem nikdy předtím neslyšela, ale co jsem se dočetla na internetu, tak je to velice populární finská spisovatelka, která píše především detektivky a thrillery. Její první román A najednou už je tu květen jí vyšel v roce 1976, když jí bylo pouhých 12 let. V 17 letech vydala další knihu, která byla románem o kytaristovi ve školní punkové kapele Kytara je láska má. Poté studovala v Helsinkách, kde se zabývala zkoupáním detektivních románů, které psaly ženy, a působila také jako novinářka.
K psaní vlastních detektivních románů se dostala asi zejména proto, že již jako malá toužila stát se policistkou nebo spisovatelkou. První detektivní román jí vyšel v roce 1993 a jmenoval se Moje první vražda.
Leena Lehtolainen píše psychologicky velice propracované detektivní příběhy, v kterých do současných zločinů velice často zasahují i dávné události. Ve svých knihách popisuje i normální (civilní) životy svých hrdinek, a tím navazuje na "tradici" severských detektivek.
Autorka za svá díla získala mnoho ocenění a jeden z jejích příběhů byl natočen jako televizní seriál.
Kniha mě velice bavila, ale ke konci chvílemi ztrácela své osobité kouzlo. Proto dávám knize 3,5 hvězdičky z 5
Komentáře
Okomentovat
Moc si vážím všech Vašich komentářů a názorů.