RECENZE: Zelená míle

Autor: Stephen King
Název v originále: The Green Mile (1996)
Žánr: Thriller
Počet stran: 345

Zdroj

V roce 1932 se Amerika zmítala v otřesech velké krize a život se zdál být trpký a obtížný, jako ještě nikdy předtím. Příběh se odehrává ve věznici Cold Mountain, kam jsou transportováni odsouzenci na smrt. John Coffey je člověk, který si trest smrti zaslouží více než kdokoliv jiný. Tento mohutný obr byl odsouzen za smrt dvou malých dívek. Řekli byste možná, že cesta k poslední odplatě bude krátká a milosrdná – ale sami poznáte, jak se můžete mýlit. Doprovodíme společně Johna Coffeye na jeho poslední cestě, podobné zlému snu... (Zdroj)

*****

Paul Edgecomb pracoval jako dozorce ve věznici Cold Mountain v křídle E. V křídle, kde končili zločinci odsouzeni k trestu smrti. A protože to bylo v první polovině 20. století, loučili se se světem v náručí Jiskřidla, elektrického křesla. Dnes, v roce 1996, už Paul dávno nepracuje, byť se těší dobrému zdraví (ve svém pokročilém věku), ve věznici ani nikde jinde. Je z něj starý muž dožívající svůj život v domově pro seniory a jediné, co mu plní dlouhé dny, je přítelkyně Elanie, dlouhé procházky a psaní. Sepisování vzpomínek na to, co se stalo roku 1932, když jim do křídla E přivedli obrovského černocha Johna Coffey, odsouzeného za znásilnění a vraždu dvou malých holčiček. 

Nedlouho po jeho příchodu ale Paul na vlastní kůži pozná, že muž, který se má projít po Zelené míli a usednout do náručí Jiskřidla, není žádný násilník, ale muž obdarovaný takovou mocí a schopnostmi, které je hřích sprovodit ze světa.

Stephen King se stále řadí mezi mé nejoblíbenější autory, a to i přesto, že jsem ještě neměla tu čest se všemi jeho díly. Momentálně čtu O psaní, memoáry o řemesle a v první části knihy se Stephen King věnuje svému životu a tomu, jak se vlastně k psaní dostal. Rozhodně ho ta kniha přiblížila a pro mě se tak stal ještě větším vzorem.
Stephen Edwin King se narodil 21.9.1947 v Portlandu, Maine. Je to jeden z nejčtenějších, nejproduktivnějších a nejpopulárnějších autorů současnosti, který chrlí jednu knihu za druhou, jako na běžícím páse. Už jako mladý mládenec posílal své povídky do časopisů a několik se jich prodalo. První knihou, kterou mu ale vydali, a která mu vynesla slávu, byla Carrie. 
Vystudoval v roce 1970 univerzitu v Oronu a studoval na učitele, přesně jak chtěla jeho matka. Ve škole se seznámil se svou manželkou Tabithou, se kterou má 3 děti (mimo jiné i syna Joa Hilla, který je také spisovatelem - Rohy). Od roku 1971 začal pracovat jako středoškolský učitel. Napsal Carrie, kterou na jaře roku 1973 prodal, a jejíž paperbackové vydání mu vyneslo 200 000 dolarů. S rodinou se přestěhoval a začal se věnovat více své spisovatelské kariéře. Druhým románem, který napsal a který si získal značnou popularitu, bylo Prokletí Salemu. Tuto knihu napsal na jihu Maine, kam se rodina přestěhovala kvůli nemoci jeho matky, která zemřela na rakovinu dělohy. Po její smrti se přestěhoval do Colorada, kam zasadil svou další knihu - Osvícení. A poté už to jelo...
Do dnešního dne napsal Stephen King desítky knih, sbírek a příběhů, které mají fanoušky po celém světě.

Zelenou míli jsem jako film nikdy neviděla. Nikdy. A když jsem od kamarádky k narozeninám dostala knihu, slíbila jsem si, že jen co si ji přečtu, na film se podívám. Dnes ráno jsem kniho dočetla a myslím, že s filmem počkám. Alespoň chvíli. Měla jsem lehké povědomí o čem kniha je, ale nečekala jsem, že to bude tak, jak je to napsané. 

Tento příběh mě zasáhl. Nebyl to horror. Byl to příběh o lidské krutosti, předsudkům a nespravedlnosti. John Coffey byl jasně nevinný, a přesto musel zemřít. A to to pro něj jednu chvíli vypadalo tak dobře! 

Oplakala jsem smrt Dela a ještě víc jsem oplakala smrt Johna. Del si třeba zasloužil zemřít, ale rozhodně ne tak, jak se to nakonec stalo (doufám, že se smažíš v pekle Percy!) a John? No, řekla bych vám to, ale tím bych vyzradila něco, co mě samotnou překvapilo a tak to nenapíšu. Každopádně to byl velmi silný zážitek. 

Na knihu jsem si vymezila týden. Od pondělí do neděle. Hezky po kouskách. Jen co jsem se přes noc vzpamatovala ze stránek předchozího dne, mohla jsem pokračovat.

Stephne Kingu? Opět se ti povedlo zanechat mě neschopnou slov. 

Děkuji.

⭐⭐⭐⭐⭐